O knize: rok / Winston Churchill jednou řekl: „Mám rád prasata. Psi k nám vzhlíží, kočky se na nás dívají svrchu, ale prasata se na nás dívají jako na sobě rovné.“ Vztah mezi lidmi a prasaty však není tak jednoduchý. Pro nás je prase živým ztělesněním všeho špinavého, ohavného, ​​hanebného a hříšného. Byla chytře odstraněna z našeho zorného pole, lépe řečeno, zamčena od lidských očí. Život prasete na velkochovu trvá pouhých šest měsíců. Na rozdíl od krav se nikdy za celý život nenadechne čerstvého vzduchu, ale to nikoho nezajímá. Prase je přitom v lékařské vědě nepostradatelným modelem lidského těla a zvířete, jehož maso jsme za poslední půlstoletí jedli nejčastěji. Kristoffer Endresen sledoval životní cestu selat od narození až po průmyslová jatka a shromážděná fakta vložil do fascinujícího příběhu o gastronomických preferencích a averzích, o jídle a morální volbě. Jeho kniha znovu nastoluje otázku, kterou si lidé kladou po staletí: kde je hranice, která nás dělí od zvířat??